PŘÍBĚH JEDNOHO MĚSTSKÉHO SADU

(Bára Purmová)

 

     Tyršovy sady jsou poněkud zvláštní sady. A to především proto, že v nich stromy neplodí jablka, hrušky, ani švestky a přesto je nazýváme sady. Nedá se nic dělat, jednou se název vymyslel, napsal na cedule a do map a s tím už nikdo nehne. 

​

     A protože se názvosloví mezi jablonečany ujalo, bylo nutné do nich najít sadaře. Každý správný sad musí mít přeci svého sadaře! A tak se jednoho dne v Tyršových sadech objevil pan Richard s dlouhým česáčkem na ovoce. Procházel se, koukal do korun stromů a hledal, co by sklidil. Chodil den co den, šoural se cestičkami sem a tam, ale česáček měl pořád prázdný. Nastala zima a dny se rychle krátily. Než se pan Richard stihl v práci rozkoukat, tma zalila vše kolem něj. Dál chodil temným sadem a koukal vzhůru. Protože to je práce sadaře. Koukat vzhůru. Málokdo hledí vzhůru tak často jako právě sadař. Hleděl a hledal, co by sklidil, až nastaly Vánoce. A jelikož na Vánoce se dějí zázraky, i v Jablonci se jeden takový malý udál. Nepršelo ani nesněžilo. Nebe bez mráčku. Zázrak! Pan Richard si sedl na kulatý betonový plácek a užasle hleděl do korun stromů. Konečně! Konečně se urodilo! Nebe rozeselo po obloze hvězdy, které se v mohutných korunách jednoho městského sadu blyštěly jako uzrálá jablíčka. 

     Přemýšleli jste někdy nad tím, kam mizí hvězdy, které vidíte padat na obloze? A napadlo vás někdy, že možná vůbec nepadají? Že si jich třeba jen všiml nějaký městský sadař a konečně použil svůj česáček? 

...

     A protože jsou právě Vánoce, projděte se Tyršovým sadem, koukejte vzhůru a nechte se vést pouličními lampami. Možná vám totiž do každé té lampy ukryl pan Richard malý dárek. Ručně očesanou hvězdu, která vás za zimních mrazivých večerů provede nehostinnou tmou Tyršových sadů. A až narazíte na velký lampión, posviťte dovnitř a staňte se na chvíli městským sadařem. Jak? Rozpohybujte jeho stín a sbírejte.