LUDMILA A KARLA​

(Anna Strnadová)

​

     Znáte Máchův park. Kus trávy a pár stromů kousek od hlavní ulice Palackého. Je moc příjemný, když je teplo, dobře se tu sedává na lavičce a přemýšlí se o… čemkoli. Tenhle park si oblíbila i bezdomovkyně Karla. Pokud to tak můžeme říct, stal se tak trochu jejím domovem. Jejím nejmilejším místem byla lavička pod velkým dubem. Když na ní sedávala, měla dobrý výhled na celý park a všechny jeho stromy a když jen nepatrně pootočila hlavu doprava, mohla skrze výlohu sledovat návštěvníky malé cukrárny Venezie. Milovala sladké a představovala si, jaké dortíky by si objednala. Což o to, jednou za čas by i nějakou tu korunu na svůj oblíbený sachr vyšetřila. Problém byl jinde. Styděla se. Nikdy nesebrala odvahu, aby si šla do krásně čisté a načančané cukrárny sednout a vychutnat si kávu s dortíkem. Paní cukrářka by velkou radost asi neměla. Vždy když se jejich pohledy přes výlohu omylem střetly, Karla cítila, že by rozhodně nebyla vítaným hostem. 

      Blížil se čas Vánoc a paní Ludmila měla co dělat, aby stihla dopékat dostatek cukroví. Dveře v její cukrárně u parku se netrhly, kolik návštěvníků si chodilo pro její vyhlášené cukroví. Paní Ludmila byla za to množství práce v tento čas ráda, odvádělo jí od zlých myšlenek. Obzvláště před Vánocemi totiž často vzpomínala na svou sestru. Kde je jí asi konec? Už roky o ní neslyšeli. Utekla se svým přítelem a nikdo z rodiny ani nechce pomyslet, jak dva mladí a nezkušení lidé skončili.  
V parku naproti její cukrárně sedávala mladá žena, zcela jistě bezdomovkyně. Vídávala ji tam každý den a až nesnesitelně jí připomínala její sestřičku. Občas se jejich pohledy střetly a ona musela rychle ucuknout, aby se vzpomínka na její sestru nestala až moc živou.

     Bylo pár dní před Vánocemi, pro Karlu to ale moc neznamenalo. Byl to pro ni chladný, zimní den, jako každý jiný. Blížila se půlnoc. Karla seděla na své oblíbené lavičce a hřála se pod vrstvou několika starých roztrhaných bund. Pohledem zavadila o malou cukrárnu a všimla si otevřených dveří a hořící svíčky uvnitř. Opatrně vstala a přiblížila se ke dveřím. Váhavě nahlédla dovnitř. U stolku seděla paní Ludmila a v ruce držela dopis. Naproti ní byl na stole talířek s dortem sachrem a horkou kávou. Paní Ludmila pokynula Karle, ať jde dál. Karla se na ní nechápavě podívala. „Dnes mi přišel dopis od mé mladší sestry. Je živá. To je dobrá zpráva. Žádá mě ale o jistý obnos peněz. Žije v Praze, bohužel se jí tam nepodařilo najít práci. Jejím domovem je ulice. Přála bych si, aby mohla dnešní den strávit v teple a s nějakým blízkým. Dáte si kávu a dort?“. 
…

Zkuste si se světlem uvnitř lampionu pohrát. Co se stane, když posvítíte zespodu nebo kolmo přímo na látku? Pokud je vás více, může být zajímavé vše sledovat zvenčí.